V únoru bychom se měli postarat především o klid v honitbě. Po dlouhé zimě je zvěř unavená,v horší fyzické kondici, má vyčerpány tukové zásoby energie a v těle samic probíhá intenzivní vývoj zárodku. Takže jakékoliv zbytečné rušení ji neprospívá.
Loveckých příležitostí máme již v únoru poskrovnu. Můžeme se věnovat lovu lišek či kun a nebo také selat a lončáků prasete divokého. Samozřejmě individuelními způsoby lovu.
I když začínají kvést první byliny, přilétají první tažní ptáci a řada druhů živočichů se připravuje na rozmnožování, bývá únorová zima ještě krutá a zvěř potřebuje naši péči a ochranu. Spárkatá zvěř musí mít v krmelcích dostatek kvalitního a čerstvého objemového krmiva. Jadrné krmivo předkládáme v menších dávkách, zejména srnčí zvěři. Zásadně se vyvarujeme podávání pšenice, která může způsobit acidózu bachoru a následné úhyny. Dužnaté krmivo nabídneme zvěři čerstvé a jen v množství, aby jej stačila v krátké době zkonzumovat. V níže položených honitbách začíná zvěř postupně přecházet na zelenou potravu. Proto zkontrolujeme a doplňme sůl do solníků a v rizikových lokalitách (ozimy, řepky u lesa atd.) nabídněme zvěři kvalitní seno. Při péči nezapomínejme také na drobnou zvěř. Zajícům podáváme do krmelců seno a dužnatá krmiva. Při větší sněhové pokrývce kácíme záhryzky z vhodných dřevin (měkké listnáče, ovocné stromy). Jistě není od věci (samozřejmě po dohodě s vlastníkem pozemku) odhrnout sníh z ozimů, aby se zajíci, bažanti a koroptve dostali k zelené potravě.
Čas strávený v honitbě a zejména čerstvé obnovy využijeme ke sčítání zvěře a k tomu, abychom si udělali co možná nejpřesnější obraz o počtu, stavu, poměru pohlaví a věkových třídách zvěře v naší honitbě. V únoru se často zvyšuje frekvence onemocnění zvěře, proto si všímáme rovněž její kondice či stavu osrstění nebo opeření.